Historie majitelů

* Rod Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy – český vladycký, později panský rod, pocházející z Lípy u Hradce Králové - byli jedním z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů.Moc a bohatství rodu založil v první polovině 15. století Mikuláš Trčka z Lípy († 1453). Koupil hrad Homoli u Náchoda, následně získal vesnice u Dolních Kralovic, Světlou nad Sázavou, Lipnice nad Sázavou, Vožici a vlašimské panství. Na přelomu 16. a 17. století patřili již Trčkové k nejbohatším rodům v Čechách. Patřila jim území ve středních a východních Čechách. Jan Rudolf Trčka se roku 1588 oženil s Marií Magdalénou z Lobkovic, která obohatila rod skupováním statků konfiskovaných poraženým stavům. Roku 1629 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Rudolfův syn Adam Erdman byl zavražděn 25.2. 1634 v Chebu při likvidaci tzv. Valdštejnova spiknutí. Rod vymřel po meči smrtí Jana Rudolfa, který přežil svého syna o pouhých několik měsíců. Obrovský majetek rodu propadl konfiskacím.

Erbem Trčků z Lípy byl trojdílný štít, nahoře černý, uprostřed stříbrný a dole červený. Klenotem byly dva rohy, červený a stříbrný, posázené střídavě stříbrnými a červenými praporky. Tento znak nebyl změněn ani při povýšení do panského stavu roku 1567, ani při udělení hraběcího říšského stavu roku 1629 a českého o rok později.

Rod Vernier z Rougemontu

Vernierové jsou starým šlechtickým rodem původem z Burgundského hrabství (Franche-Comté), kde se také nachází jejich původní statky Rougemont a Orchamp. Nejstarším doloženým předkem byl Petrinius de Vernier připomínaný kol. roku 1330 v Burgundsku jako rytíř-vazal. Jeho potomek v sedmé generaci Mattheus de Vernier (1-1658), císařský komoří a plukovník, byl císařem Ferdinandem III. dne 19. května 1636 spolu se svým bratrancem Peterem Antoniem de Vernier, císařským podplukovníkem jezdeckého pluku, povýšen latinsky psanou listinou do stavu svobodných pánů Svaté říše římské. Zároveň jim byl polepšen erb a Mattheus de Vernier získal právo, aby v případě, že by zemřel bez mužských potomků, přenesl svůj titul závěti na děti svého bratra. Za mimořádné zásluhy byl osvobozen i od poplatku za zhotovení diplomu. 
Erb: Čtvrcený štít se zlatým korunovaným srdečním štítkem, na kterém se vidí černý orel pod jednou korunou, který má na prsou modrý štít se zlatým korunovaným dvojocasým lvem, přičemž' přes štítek je položené zlaté břevno se zelenou vavřínovou ratolestí. První a čtvrté pole štítu je modré se zlatým dvojocasým korunovaným lvem. Druhé a třetí pole je uvnitř červeného lemu pětkrát zlato-modře kosmo dělené. Uvnitř červeného lemu se pak vidí dvakrát červeno-stříbrno-červeně dělené břevno. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přilby. Klenoty zprava: I. sedící zlatý korunovaný lev mezi pětkrát zlato-modře dělenými buvolími rohy s jejichž konců vynikají vavřínové ratolesti; přikrývadla modro-zlatá. II. černý korunovaný orel; přikrývadla černo-zlatá. III. vysoký korunovaný klobouk s obrazem 2. a 3. pole, z koruny vyrůstá jedenáct střídavě stříbrných, červených, zlatých a modrých pštrosích per; přikrývadla červeno-stříbrná. 
Mattheus (Matouš), později polní podmaršálek a člen dvorské válečné rady, získal roku v Čechách 1636 konfiskované trčkovské panství Lipnice nad Sázavou, které jeho potomci pro dluhy prodali roku 1741. V letech 1668-1672 a 1686-1704 vlastnil rod také Světlou nad Sázavou a jeho členové byli kratší dobu vlastníky i dalších statků. Jeden ze tří synů Matouše Verniera, Jan Bartoloměj (1644-1711) založil linii, která se v další generaci rozdělila do dvou větví.

Starší linie Františka Bernarda (1687-1740), c. k. komořího a rytmistra jízdy, po prodeji Lipnice většími majetky nedisponovala a vymřela na konci 19. století baronem Vilémem Františkem (1795-1884). 
Mladší pocházející od Václava Ignáce (1692-1742), c. k. komořího, guberniálního rady a hejtmana Čáslavského kraje, zdědila ve druhé polovině 18. století peněžní fideikomis (z výnosu panství Moravany u Ronova nad Doubravou) založený roku 1754 Marií Dorotheou hraběnkou Caretto di Millesimo (1.1761), rozenou Vernierovou. Posledním členem této větve a také celého rodu byl Jan Nepomuk (1837-1914), profesní rytíř maltézských rytířů, komtur v Mailburgu a okresní hejtman v Brucku nad Litavou.

* Rod Kolovratů

Český panský rod, jehož předek (Č) Albrecht (+1391), královský maršálek, postavil kolem roku 1375 augustiniánský klášter v Ročově. Jeho potomci založili jednotlivé větve rodu užívající vlastních jmen odvozených z názvů rodových sídel. Jeden z nejrozšířenějších panských rodů v Čechách měl staré rodové heslo:` Věrně a stále!` Původním znakem rodu byla stříbrno- červená orlice se zlatou pružinou a zbrojí v modrém štítě.Později od 15. století měla na hrdle zlatou korunku. (V) Bezdružičtí z Kolovrat drželi od konce 14. století Bezdružice. Za husitských válek stáli na katolické straně jako členové landfrídu Plzeňského kraje. V pol. 15. století se od nich oddělila odnož Novohradských z Kolovrat. (Č) Jan, roku 1523 královský rada, držel mimo jiné Buštěhrad, Krašov a Kozojedy. Padl v bitvě u Moháče. Poslední (Č) Vilém Jindřich, podkomoří a hejtman Chrudimského kraje (+1642). (V) Novohradští z Kolovrat: (Č) Albrecht, vystavěl ve druhé polovině 15. století Nový Hrad u Loun.Jeho potomci zastávali vysoké dvorské a státní funkce. Při povýšení do hraběcího stavu roku 1653 změnili na svém znaku orlici na dvouhlavého orla nesoucího na hrudi rakouský štítek. Větev vymřela po meči roku 1802. (V) Žehrovští z Kolovrat sídlili od konce 14. století na Žehrovicích. (Č) Jan, v letech 1465 až 1467 člen poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy, `všude obdiv obratností svou a silou působil`. Větev vymřela v roce 1510. (V) Mašťovští z Kolovrat: (Č) Beneš na Ročově a Netlukách získal roku 1454 Mašťov. Jeho potomci zastávali úřad hejtmanů Žateckého kraje. Vymřeli roku 1623. (V) Libštejnští z Kolovrat, značně početná větev píšící se po hradu Libštejn na Plzeňsku, který získal rod, sídlící na nedalekém Krašově, koncem 14. století. (Č) Hanuš, katolický pán na Krašově, Zbirohu, Žebráku, Točníku, Plasích aj., `proti králi Jiřímu sváry tropil`. (Č) Albrecht, v letech 1503- 1510 nejvyšší kancléř. Vedle čtyř členů rodové větve, potrestaných po Bílé hoře konfiskací majetku, byl naopak (Č) Zdeněk Lev povýšený roku 1624 za zásluhy do hraběcího stavu. Také (Č) Jindřich, v letech 1643- 1646 nejvyšší hofmistr, zachoval císaři věrnost. Roku 1624 byl Libštejnským polepšen erb o rakouský štítek s korunkou na hrudi orlice. (Č) Albrecht, královský místodržící, koupil roku 1640 panství Rychnov nad Kněžnou, kde jeho potomci, těšící se přízni císařského dvora, vystavěli monumentální zámek. Zde sídlili až do roku 1861, kdy zemřel poslední z nich (Č) František Antonín, nejvyšší purkrabí. Nemalou měrou se zasloužil o zřízení Národního muzea v Praze, kterému odkázal svoji knihovnu. Majetek Libštejnských zdědila jediná doposud žijící větev rodu (V) Krakovští z Kolovrat. Tato nejvíce rozvětvená odnož Kolovratů se píše po hradě Krakovci u Rakovníka, který získala roku 1445. Její vliv a bohatství vzrostly v pobělohorské době. Roku 1671 byla povýšena do hraběcího stavu. (Č) Vilém Albrecht, nejvyšší kancléř, zdědil roku 1725 po pánech Jeníšcích z Újezda zámek Březnici a další panství. Zároveň přijal do svého znaku figuru jednorožce ze znaku Jeníšků z Újezda. Potomkům rodu byl navrácen v restituci zámek v Rychnově nad Kněžnou.

  • Rod, jehož členové byli po Bílé hoře ve významných funkcích císařského dvora nebo mu prokazovali věrné služby
  • Rod prokazatelně doposud žijící

 

* Rod Černín z Chudenic

Český panský, později hraběcí rod pocházející z Chudenic na Klatovsku, které byly v držení rodu od roku 1291 do roku 1945. Dávným pčedkem rodu byl (Č) Černín, nejvyšší komorník (1193- 1212). Do 17. století rod nijak zvlášť nevynikal. Během 16. století některé rodové větve vymřely. Z větve sídlící na Nedrahovicích byl (Č) Diviš hejtmanem Pražského hradu, který se v době protihabsburského povstání provinil tím, že do hradu pustil roku 1618 ozbrojené stavovské vůdce. Byl jmenován nejvyšším hofmistrem Fridricha Falckého. V roce 1621 byl popraven spolu s vůdci povstání na Staroměstském náměstí. (Č) Humprecht st., místokomorník království, byl v roce 1618 volen mezi stavivské direktory, `avšak vzpoury se nezúčastnil, dostav od stavů dovolenou, takže ani konfederace nepodepsal a zachoval tak císaři věrnost`. (Č) Heřman bojoval na Bílé hoře v císařském vojsku. Za své diplomatické a vojenské služby byl roku 1623 povýšen do panského stavu s polepšením erbu o habsburské atributy. V roce 1627 získal se svým bratrem Humprechtem hraběcí titul. Z konsfiskací koupil Petrohrad, Andělskou Horu, Žihle, Vroutek a další panství. Od roku 1650 byl nejvyšším komorníkem. (Č) Humprecht Jan, císařský vyslanec v Benátkách, vlastnil rozsáhlá panství. Ve stylu severoitalských letohrádků nechal pro svou choť, Italku, vystavět zámek Humprecht u Sobotky. Velkou část jmění vynaložil na stavbu reprezentačního Černínského paláce na Hradčanském náměstí v Praze. Rod, do jehož majetku patřil mimo jiné i Jindřichův Hradec, Stružná, Kozel, Krásný Dvůr, Kost, Kosmonosy a řada dalších panství, žije dodnes v několika větvích v cizině i u nás doma.

  • Starý šlechtický rod sídlící v Čechách, nebo na Moravě (případně na celém území Českého království) před i po Bílé hoře
  • Rod postižený pobělohorskými konfiskacemi, jehož člen byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621
  • Významný český rod
  • Rod prokazatelně doposud žijící

* Rod Zichy z Vaszonykeö

 

Zichy de Vásonykeő (maďarsky Zichy család, slovensky Zič iovci) je starý rozvětvený panský katolický rod v Uhrách, uváděný již počátkem 13. století, jehož četní členové vynikali ve válečnictví, diplomacii, politice, literatuře i umění.

Nejstarším známým příslušníkem rodu byl Gál (nebo Zajk), který roku 1260 vlastnil ves Zajka. Od 14. století začali příslušníci rodu používat predikát de Zich, nebo Zichy, odvozený od vsi Zich v šomoďské župě, která byla v jejich držení již r. 1347.

Bohatství a význam rodu vzrostly až v 17. století, když Pavel (1598 - 1638), veszprémský hlavní kapitán, dostal od krále Ferdinanda II. několik vsí patřících panství Komárno a jeho syn Štěpán (1616 - 1693) získal královskými dary v roce 1646 obec Vásonkeő (podle ní rod používal druhý predikát) a v roce 1650 Palotu. Štěpánův syn stejného jména se stal v roce 1657 majitelem celého komárenského panství a roku 1686 získal panství Divín, zkonfiskované uherskou královskou komorou rodu Balašů. Později získali Zichyové i panství Voderady, Želovce, Rusovce, Cífer a majetkové podíly na panstvích Ostrý Kameň, Oravský hrad a Lietava. V čase největšího rozmachu měla výměra rodových majetků rozlohu téměř 100 tisíc katastrálních jiter (57 500 hektarů). Roku 1680 povýšil císař Leopold I. rod do hraběcího stavu.

Rod se už v 17. století začal rozčleňovat na několik větví, jejichž jména se odvozovala od názvů rodových sídel. Další dělení nastalo v 19. století, kdy synové Jana I. rozdělili rod na větve Palota (Jan II.) a Karlburg (Štěpán). Nejvýznamnější na Slovensku byly linie Karlburg a Cífer. Udržely si zde částečné pozemkové vlastnictví až do konce druhé světové války.

Erb zichyovského rodu umístěný nad portálem farního kostela sv. Máří Magdaleny v Rusovcích.

* Rod Salm-Reiffersheid

Za zakladatele rodu je považován hrabě Neder-Salm Bernard von Limburg (E1194), který získal panství Reifferscheid.

K české zemi je pak vázána větev založená starohrabětem Antonem (1720-69), který založil jedinou větev probíhající do současnosti – rodovou linii sídlící v Rájci nad Svitavou. Starohrabě Anton byl mimo jiné vychovatelem dětí císařovny Marie Terezie a vychovával tudíž i budoucího císaře Josefa II. Byl nositelem řady vyznamenání a byl mu udělen i Řád svatého rouna.

Tato rodová linie získala v roce 1790 dědičný titul říšského knížecího stavu pro prvorozeného syna, v roce 1861 titul dědičný člen panské sněmovny. Ostatní členové rodu mají titul starohrabat.

Panství Salmů bylo jedno z větších a bohatších v českém království. Patřily k němu zámky v Rájci a Blansku, mlýn, pila, elektrárna, cihelna a především minimálně osm tisíc hektarů lesa, a také známé Punkevní jeskyně v Moravském krasu, včetně propasti Macocha.

Současný erbovní štít je kombinací erbu rodu Salm-Vianden (který je barevně převrácenou verzí erbu původních Salmů) a erbu Reifferscheidtů, doplněným o francouzskou brisuru. Znak Salmů je tzv. "mluvící". Zobrazuje dva rudé lososy a losos se v Plattdeutsch řekne "Salm". K erbu bývá často připojena stuha s rodovým heslem: Contra torentem (česky "proti proudu")

Nahoru