Historie majitelů

* Rod Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy – český vladycký, později panský rod, pocházející z Lípy u Hradce Králové - byli jedním z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Moc a bohatství rodu založil v první polovině 15. století Mikuláš Trčka z Lípy (†1453). Koupil hrad Homoli u Náchoda, následně získal vesnice u Dolních Kralovic, Světlou nad Sázavou, Lipnice nad Sázavou, Vožici a vlašimské panství. Na přelomu 16. a 17. století patřili již Trčkové k nejbohatším rodům v Čechách. Patřila jim území ve středních a východních Čechách. Jan Rudolf Trčka se roku 1588 oženil s Marií Magdalénou z Lobkovic, která obohatila rod skupováním zkonfiskovaných statků poražených stavů. Roku 1629 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Rudolfův syn Adam Erdman byl zavražděn 25. 2. 1634 v Chebu při likvidaci tzv. Valdštejnova spiknutí. Rod vymřel po meči smrtí Jana Rudolfa, který přežil svého syna o pouhých několik měsíců. Obrovský majetek rodu byl následně zkonfiskován.

Vernier z Rougemontu

Vernierové jsou starým šlechtickým rodem původem z Burgundského hrabství (Franche-Comté), kde se také nachází jejich původní statky Rougemont a Orchamp. Nejstarším doloženým předkem byl Petrinius de Vernier připomínaný kolem roku 1330 v Burgundsku jako rytíř-vazal. Jeho potomek v sedmé generaci Mattheus de Vernier (1-1658), císařský komoří a plukovník, byl povýšen latinsky psanou listinou do stavu svobodných pánů Svaté říše římské. Zároveň jim byl polepšen erb a Mattheus de Vernier získal právo, aby v případě, že by zemřel bez mužských potomků, přenesl svůj titul závěti na děti svého bratra. Za mimořádné zásluhy byl osvobozen i od poplatku za zhotovení diplomu.

Mattheus (Matouš), později polní podmaršálek a člen dvorské válečné rady, získal roku v Čechách 1636 zkonfiskované trčkovské panství Lipnice nad Sázavou, které jeho potomci pro dluhy prodali roku 1741. V letech 1668-1672 a 1686-1704 vlastnil rod také Světlou nad Sázavou a jeho členové byli kratší dobu vlastníky i dalších statků. Jeden ze tří synů Matouše Verniera, Jan Bartoloměj (1644-1711) založil linii, která se v další generaci rozdělila do dvou větví.

Starší linie Františka Bernarda (1687-1740), císařského komořího a rytmistra jízdy, po prodeji Lipnice většími majetky nedisponovala a vymřela na konci 19. století baronem Vilémem Františkem (1795-1884).

Mladší linie rodu pocházející od Václava Ignáce (1692-1742), císařského komořího, guberniálního rady a hejtmana Čáslavského kraje, zdědila ve druhé polovině 18. století peněžní fideikomis (z výnosu panství Moravany u Ronova nad Doubravou) založený roku 1754 Marií Dorotheou hraběnkou Caretto di Millesimo, rozenou Vernierovou. Posledním členem této větve a také celého rodu byl Jan Nepomuk (1837-1914), profesní rytíř maltézských rytířů, komtur (hodnost uvnitř řádu) v Mailburgu a okresní hejtman v Brucku nad Litavou.

* Rod Kolovratů

Český panský rod, jehož předek Albrecht (†1391), královský maršálek, postavil kolem roku 1375 augustiniánský klášter v Ročově. Jeho potomci založili jednotlivé větve rodu užívající vlastních jmen odvozených z názvů rodových sídel. Rodové heslo znělo: „Věrně a stále!“

Bezdružičtí z Kolovrat drželi od konce 14. století Bezdružice. Za husitských válek stáli na katolické straně jako členové landfrídu Plzeňského kraje. V pol. 15. století se od nich oddělila odnož Novohradských z Kolovrat. Jan, roku 1523 královský rada, držel mimo jiné Buštěhrad, Krašov a Kozojedy. Padl v bitvě u Moháče. Poslední Vilém Jindřich, podkomoří a hejtman Chrudimského kraje (†1642).

Novohradští z Kolovrat: Albrecht, vystavěl ve druhé polovině 15. století Nový Hrad u Loun. Jeho potomci zastávali vysoké dvorské a státní funkce. Při povýšení do hraběcího stavu roku 1653 změnili na svém znaku orlici na dvouhlavého orla nesoucího na hrudi rakouský štítek. Větev vymřela po meči roku 1802.

Žehrovští z Kolovrat sídlili od konce 14. století na Žehrovicích. Jan, v letech 1465 až 1467 člen poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy. Větev vymřela v roce 1510.

Mašťovští z Kolovrat: Beneš na Ročově a Netlukách získal roku 1454 Mašťov. Jeho potomci zastávali úřad hejtmanů Žateckého kraje. Vymřeli roku 1623.

Libštejnští z Kolovrat, značně početná větev píšící se po hradu Libštejn na plzeňsku. Vedle čtyř členů rodové větve, kteří byli potrestáni konfiskací majetku po bitvě na Bílé hoře, byl naopak Zdeněk Lev povýšený roku 1624 za zásluhy do hraběcího stavu. Také Jindřich, v letech 1643‑1646 nejvyšší hofmistr, zachoval císaři věrnost. Roku 1624 byl Libštejnským polepšen erb o rakouský štítek s korunkou na hrudi orlice. Albrecht, královský místodržící, koupil roku 1640 panství Rychnov nad Kněžnou. Zde jeho potomci vystavěli monumentální zámek. Zde sídlili až do roku 1861.

Majetek Libštejnských zdědila jediná doposud žijící větev rodu Krakovští z Kolovrat. Tato nejvíce rozvětvená linie Kolovratů se píše po hradě Krakovci u Rakovníka, který získala roku 1445. Vliv Kolovratů vzrostl díky bohatství v pobělohorské době. Roku 1671 byli povýšeni do hraběcího stavu. 

Černín z Chudenic

Český panský, později hraběcí rod pocházející z Chudenic na Klatovsku. Chudenice rod držel od roku 1291 do roku 1945. Dávným předkem rodu byl Černín, nejvyšší komorník (1193-1212). Během 16. století některé rodové větve vymřely.

Diviš z větve sídlící na Nedrahovicích působil jako hejtmanem Pražského hradu. Diviš se v době protihabsburského povstání provinil tím, že do hradu pustil roku 1618 ozbrojené stavovské vůdce. Byl jmenován nejvyšším hofmistrem Fridricha Falckého. V roce 1621 byl popraven spolu s dalšími vůdci stavovského povstání na Staroměstském náměstí.

Humprecht starší, místokomorník Českého království, byl v roce 1618 zvolen mezi stavovské direktory, avšak celého stavovského povstání se nezúčastnil a zachoval císaři věrnost.

Heřman bojoval na Bílé hoře v císařském vojsku. Za své diplomatické a vojenské služby byl roku 1623 povýšen do panského stavu s polepšením erbu o habsburské atributy. V roce 1627 získal se svým bratrem Humprechtem hraběcí titul. Na základě konfiskací koupil Petrohrad, Andělskou Horu, Žihle, Vroutek a další panství. Od roku 1650 byl nejvyšším komorníkem.

Humprecht Jan, císařský vyslanec v Benátkách, vlastnil rozsáhlá panství. Ve stylu severoitalských letohrádků nechal pro svou italskou choť vystavět zámek Humprecht u Sobotky. Velkou část jmění vynaložil na stavbu reprezentačního Černínského paláce na Hradčanském náměstí v Praze. Rod, do jehož majetku patřil mimo jiné i Jindřichův Hradec, Stružná, Kozel, Krásný Dvůr, Kost, Kosmonosy a řada dalších panství, žije dodnes v několika větvích v cizině i u nás.

Zichy z Vaszonykeö

Zichy de Vásonykeő je starý rozvětvený panský katolický rod z Uher. První zmínky o rodu Zichy pocházejí z počátku 13. století, jehož četní členové vynikali ve válečnictví, diplomacii, politice, literatuře i umění.

Nejstarším známým příslušníkem rodu byl Gál (nebo Zajk), který roku 1260 vlastnil ves Rajka. Od 14. století začali příslušníci rodu používat predikát de Zich, nebo Zichy, odvozený od vsi Zich v šomoďské župě, která byla v jejich držení již roku 1347.

Bohatství a význam rodu vzrostly až v 17. století, když Pavel (1598-1638) dostal od krále Ferdinanda II. několik vsí patřících panství Komárno. Jeho syn Štěpán (1616-1693) získal královskými dary v roce 1646 obec Vásonkeő (podle ní rod používal druhý predikát) a v roce 1650 Palotu. Štěpánův syn stejného jména se stal v roce 1657 majitelem celého komárenského panství a roku 1686 získal panství Divín, zkonfiskované uherskou královskou komorou rodu Balašů. Později získali Zichyové i panství Voderady, Želovce, Rusovce, Cífer a majetkové podíly na panstvích Ostrý Kameň, Oravský hrad a Lietava. Roku 1680 povýšil císař Leopold I. rod do hraběcího stavu.

Rod se už v 17. století začal rozčleňovat na několik větví, jejichž jména se odvozovala od názvů rodových sídel. Další dělení nastalo v 19. století, kdy synové Jana I. rozdělil rod na větve Palota (Jan II.) a Karlburg (Štěpán). Nejvýznamnější na Slovensku byly linie Karlburg a Cífer. Udržely si zde částečné pozemkové vlastnictví až do konce druhé světové války.

* Rod Salm-Reiffersheid

Za zakladatele rodu je považován hrabě Neder-Salm Bernard von Limburg, který získal panství Reifferscheidt.

K české zemi je pak vázána větev založená starohrabětem Antonem (1720-69), který založil jedinou větev žijící dodnes, sídlící v Rájci nad Svitavou. Starohrabě Anton byl mimo jiné vychovatelem dětí císařovny Marie Terezie a vychovával tudíž i budoucího císaře Josefa II. Byl nositelem řady vyznamenání a byl mu udělen i Řád zlatého rouna.

Tato rodová linie získala v roce 1790 dědičný titul říšského knížecího stavu pro prvorozeného syna, v roce 1861 titul dědičný člen panské sněmovny. Ostatní členové rodu mají tituly starohrabat.

Panství Salmů bylo jedno z větších a bohatších v českém království. Patřily k němu zámky v Rájci a Blansku a především minimálně osm tisíc hektarů lesů, a také známé Punkevní jeskyně v Moravském krasu, včetně propasti Macocha.


Nahoru