Morawetzové se vrátili do Světlé a zámek na jeden večer znovu patřil jejich rodině

3. října 2026

Morawetzové se vrátili do Světlé a zámek na jeden večer znovu patřil jejich rodině

Na zámek ve Světlé nad Sázavou se po více než sto letech vrátili potomci rodiny Morawetzových. Padesát členů rodiny přijelo z různých částí světa, aby společně strávili večer na místě, které Richard Morawetz v roce 1914 koupil jako rodinné a reprezentační sídlo.

Pro řadu z nich to byla vůbec první návštěva Světlé. Tentokrát však nepřijeli jako turisté. Přijeli domů.

Program rodinného setkání začal v Úpici, kde rodina v minulosti vybudovala významnou továrnu na spřádání lnu a kde se zároveň zasloužila o rozvoj na svou dobu mimořádné sociální péče o zaměstnance. Právě zde byl Richard Morawetz – továrník, filantrop, politik, herec a cestovatel – oceněn čestným občanstvím in memoriam.

Poté se rodina přesunula do Světlé nad Sázavou.

Dvě místa, jedna rodina.

Po společném fotografování jsme v zámeckém parku zasadili kanadský javor. Strom, který má symbolicky připomínat datum setkání, rodinné kořeny i trvalé pouto Morawetzových ke Světlé.

Pak se otevřely dveře zámku a začala společná hostina. Na stole však nebylo jen jídlo. Byla na něm i rodinná paměť.

Podávala se jídla typická pro období první republiky. Podle původních rodinných receptů byla upečena například vánočka Fridy Morawetzové a mandlové řezy podle tety Berty. Nechyběly ani tradiční české koláče. Vše navíc doprovázely autentické fotografie původních receptů, díky nimž se vzpomínky na rodinnou kuchyni proměnily ve skutečný zážitek.

Součástí večera bylo také představení knihy Hovory s mým otcem, kterou sepsala Sonja Morawetzová u příležitosti čtyřicátého výročí svatby svých rodičů. Vzpomínky v ní zachycené nám na zámek přivezla její dcera Helen Sinclair.

Knihu jsme symbolicky "pokřtili" nikoli šampaňským, ale společnými dlaněmi členů rodiny. Ruce položené jedna přes druhou vytvořily jednoduchý, ale výmluvný obraz toho, o co při celém setkání šlo – o spojení rodiny, minulosti a budoucnosti.

A pak přišlo ještě jedno milé překvapení.

Paní Helen Sinclair potvrdila jménem celé rodiny přátelský vztah Morawetzových ke Světlé nad Sázavou a oficiálně předala městu dar – vybavení počítačového pracoviště pro základní školu. I tím rodina ukázala, že její návrat není jen o vzpomínkách na minulost, ale také o zájmu o současnost a budoucnost města.

Když byla oficiální část večera u konce, zazněla z úst Marty Marianové věta, na kterou rodina čekala:

"A teď už je celý zámek váš. Vítejte doma!"

Od té chvíle už se večer řídil vlastním tempem. Program ustoupil spontánním setkáním, rozhovorům a vzpomínkám. Lidé se procházeli zámeckými místnostmi, prohlíželi si jejich zákoutí, povídali si a objevovali místo, které bylo po dlouhá desetiletí součástí příběhu jejich rodiny.

Založili jsme také novou pamětní knihu Morawetzových – Memory Book. Ta nebude zaznamenávat pouze události 3. října 2026, ale je určena i pro budoucí návraty dalších generací. Má se stát živou kronikou rodinných setkání a připomínkou toho, že některá pouta přetrvávají navzdory času i vzdálenostem.

A možná právě v tom spočívá největší smysl tohoto prvního setkání a navázání nových kontaktů s minulostí zámku. Nešlo jen o návrat potomků původních majitelů na místo, které jejich rodina kdysi nazývala domovem. Šlo také o připomenutí toho, jakou sílu mají společné kořeny, vzpomínky a místa, která nás spojují.

Nechceme spojovat jen Morawetzovy. Přejeme si, aby zámek byl místem, které spojuje všechny lidi. Místem pro oslavy, svatby i narozeniny, pro chvíle, kdy se rodina potřebuje sejít. Místem, kde se při radostných událostech poznáváme, v těžkých chvílích společně vzpomínáme a znovu si uvědomujeme, odkud jsme přišli.

Při setkání rodiny Morawetzových se nám to podařilo. A právě proto jsme tady. Jsme na zámku proto, abychom spojovali lidi.

Zámek Světlá nad Sázavou